Mami Wata

Mami Wata je skutečné vodní božství, uctívané ve velké části Afriky (a dokonce i v částech Ameriky). Postava bohyně je obvykle vyobrazována jako nádherná žena, v některých případech napůl člověk, napůl ryba. Přináší bohatství, plodnost, ale také schopnost léčit. Film byl natočen v Beninu během každoročního Fête du Vodoun (Festivalu vúdú), kde se božstvo tradičně uctívá.

Režisér C. J. „Fiery“ Obasi se od režijních začátků nevyhýbá žánrovému filmu – již jeho debut Ojuju aneb Čadit a kadit (Ojuju, 2014) lze zařadit do žánru hororu, když prostředí chudinského afrického slumu spojuje se zombie apokalypsou. Jeho nejnovější počin Mami Wata zase můžeme označit za fantasy thriller, v němž se však místo nemrtvých potýkají obyvatelé malé vesnice Iyi s božskou vodní entitou.

Obasi nespadá do mainstreamové větve Nollywoodu, ale představuje novou vlnu nigerijské kinematografie, která je silně autorská a neváhá kombinovat přístupy typické pro artové i mainstreamové filmy. Inspiruje se tvorbou surrealistických autorů, mimo jiné Davida Lynche. Sám Obasi je členem kolektivu Surreal16, jehož manifestem se při tvorbě řídí.

Jedním z ústředních témat filmu je střet víry a pokroku. Obasi se nesnaží jedno či druhé stavit jako nadřazené, spíše uvažuje, jestli mohou oba směry koexistovat. Než aby jasně odpovídal, nabízí zamyšlení. Děj se odehrává v bezčasí, má blízko k podobenství, které by mohlo být aktuální dnes i hluboko v minulosti. Film se sám stává mýtem.

Vizuálně uhrančivý černobílý snímek nasnímala kameramanka Lílis Soaresová. Někdy až abstraktní obrazy mořské hladiny narážející do pobřeží, meditativní prolínačky záběrů, expresivně stylizované svícení, zahalování exteriérů do nadpozemské aury… Soaresová si za své umění oprávněně odnesla ocenění z festivalu Sundance i Cenu africké filmové akademie. Snímek byl vyslán na Oscary jako oficiální zástupce Nigérie v roce 2024.

Stanislav Pecháč