Přehrada

Francouzsko-libanonský režisér Ali Cherri je především vizuální umělec, jehož díla jsou vystavována v galeriích a muzeích. Je také etablovaný tvůrce videoartu. Před svým celovečerním debutem Přehrada natočil dva krátkometrážní dokumenty. Oba neméně působivé a stejně tak ostře kritické. Všechny tři filmy dohromady označuje za trilogii „geografie násilí“. V současnosti Cherri platí za představitele „artového“ afrického filmu, který je úzce spjatý s politickou kritikou i magickým realismem.

Z hlediska politické kritiky není film nijak explicitní. Přestože se odehrává na pozadí skutečných událostí, ty se ve filmu nacházejí spíše ve druhém plánu. Cherriho daleko více zajímá, jak násilí proměňuje krajinu a lidská těla. Skutečná přehrada Merowe, k níž film odkazuje, zapříčinila násilné vysídlení místních obyvatel a vedla k zásadním změnám klimatu. Obsazením skutečných dělníků, kteří ztvárňují sami sebe, dílo navíc získává téměř až dokumentární podtext.

Přiznaná mystičnost je zásadní složkou celého filmu. Cherri se zajímá o archeologii, historii hmoty, z níž jsou lidé tvořeni. Zásadním tématem jeho tvorby je otázka, jak se politické události vpisují do prostředí a těl lidí. Snad proto stojí v samotném základu Přehrady hlína jako materiál, která formuje svět a zároveň předznamenává jeho rozklad a transformaci. Na otázku, co je hliněná bytost ve filmu zač, však Cherri neodpovídá a nechává interpretaci na divácích. Sledování filmu přímo iniciuje přemýšlení a vyžaduje diváckou participaci. Připomíná návštěvu galerijní instalace a navazuje tedy na Cherriho vlastní poetiku a uměleckou kariéru. Zážitek ze sledování je výrazně obrazový, meditativní a alegorický.

Film Přehrada měl premiéru v soutěžní sekci Čtrnáctideník režisérů na festivalu v Cannes. Po velkém úspěchu svého debutu natočil Cherri další dva krátkometrážní snímky Nöbetçi (Strážce, 2024) a La sentinelle (Hlídka, 2026).

Stanislav Pecháč