Hrobníkova žena

Režisérem snímku je Khadar Ayderus Ahmed, původem Somálec z Mogadišu, který však dlouhodobě žije ve Finsku. Ve svém celovečerním debutu čerpá z osobních zkušeností a inspiruje se tragickým příběhem vlastní rodiny. Nesnaží se přibarvovat místní realitu, ale nesklouzává ani k prvoplánové depresivnosti, naopak nabízí uvěřitelné emoce a věrný portrét malé rodiny, který je plný radosti, smutku i naděje. Výsledkem je sociálně-realistický obraz současného Džibutska, potažmo Somálska.

Socioekonomické podmínky v Somálsku jsou jedny z nejhorších na světě, přes 70 procent populace žije pod hranicí chudoby a denně umírají kvůli podvýživě a souvisejícím nemocem stovky lidí. Podobný lékařský zákrok, jaký musí podstoupit hlavní postava filmu, by mohl být ekvivalentem průměrné čtyřleté mzdy (v případě Guledovy neatraktivní práce hrobníka možná i více).

Kamera (za níž stojí zkušený Arttu Peltomaa) nic neskrývá, ve velkých celcích nám ukazuje zbídačenou realitu džibutského slumu, ale neváhá využít i velký detail tváře pro zdůraznění niternějších emocí. Snad více než kde jinde je mizanscéna jedním z hlavních aktérů vyprávění. Za zmínku stojí zejména kostýmy, masky, přirozené zdroje světla, natáčení v reálech nebo využívání neherců. Ačkoliv by se to nabízelo, snímek si nevypomáhá šedými, studenými barvami. I přes tíživost námětu je barevně pestrý a sytý.

Hrobníková žena byla uvedena v sekci Týden kritiků na festivalu v Cannes. Jako historicky první zástupce Somálska zastupovala tuto zemi na Oscarech. Po dlouhých letech takřka vymizelé somálské kinematografie se doufejme jedná o první vlaštovku ohlašující lepší zítřky – podobně jako v případě jiných afrických zemí, které jsou schopny se díky mezinárodní koprodukci etablovat na celosvětové scéně.

Stanislav Pecháč