Stíny mého otce

Za filmem stojí debutující britsko-nigerijský režisér Akinola Davies Jr., který scénář k filmu napsal se svým bratrem Walem. Stíny mého otce jsou částečně autobiografické. Bratři Daviesovi se inspirovali ztrátou vlastního otce v brzkém dětství a přinesli na plátno skutečné a ryzí emoce. Akinola se v uměleckém prostředí pohybuje celý život. Natáčel hudební videa, podílel se na módních projektech a stojí za řadou krátkometrážních filmů – například jeho kraťas Lizard (Ještěrka, 2020) získal cenu na festivalu Sundance a nominaci na ocenění BAFTA. Sdílí přitom podobné téma jako jeho celovečerní debut – zasazení do politického napětí 90. let a dětského protagonistu.

Film se stává alternativní minulostí. Tvůrci se v rozhovorech zmiňují, že tvorba filmu byla jakousi formou emocionální hrou – vzpomínali na svého otce, ale spoustu událostí fabulovali a přetvořili, zejména pak z fragmentárních útržků paměti, rodinných historek nebo z vlastní imaginace.

Kromě natáčení v reálu podporuje autentičnost i obsazení neherců, zejména pak ústřední dvojice bratrů, které ztvárnili skuteční sourozenci Godwin a Chibuike Egbovi. Snímek však v sobě neskrývá pouze silný lidský příběh, ale také mistrný střih a neskonale podmanivou kameru Jermainea Edwardse, který se k natáčení rozhodl využít 16mm film. Výsledný efekt tak připomíná sledování starého rodinného archivu, který někdo nalezl na půdě. Jako bychom pozorovali dávno ztracenou vzpomínku.

Celovečerní debut bratrů Daviesových sklidil celosvětové uznání. Stal se vůbec prvním nigerijským filmem v historii uvedeným v Cannes, konkrétně v sekci Un certain regard. Později se mu podařilo získat i ocenění BAFTA za výjimečný debut. Probojoval se také do nominací na Evropské filmové ceny v kategorii Objev roku.

Stanislav Pecháč