Nezkrotní

Mezi ostatními filmy letošní africké sekce mají Nezkrotní tak trochu výjimečné postavení. Snímek nenáleží k poetické ani experimentální, ani k sociálně realistické větvi. Režisér Thomas Ngijol natočil kamerunský kriminální thriller, policejní producerál, který mnozí kritici neváhají označovat za první zjevení afrického neo-noiru. V režisérově kariéře se přitom jedná o nečekaný obrat – vždyť Ngijol platil za mainstreamového stand-up komika, jehož tvorba spadala téměř výhradně do žánru komedie. Například Ngijolův předchozí film Black Snake, la légende du serpent noir (Černý had, 2019) je parodie o africkém superhrdinovi, který své schopnosti získá po uštknutí hadem.

Jedno však zůstává při starém. Ngijol si ve všech svých filmech hraje a jinak tomu není ani tady. Jen tentokrát je zasazení daleko osobnější, čímž se příznačně přidává ke generaci diasporických tvůrců, kteří se vracejí k vlastním kořenům a hledání unikátnosti afrického filmu. A daří se mu to. Městské ulice Yaoundé dýchají, jsou živoucí, z obrazů je cítit rytmus a duše velkoměsta.

Jedním z hlavních inspiračních zdrojů při psaní scénáře byl francouzský dokumentární snímek Un crime à Abidjan (Zločin v Abidjanu, 1999), který se zabývá skutečným případem vraždy v Pobřeží slonoviny. Ngijol nicméně příběh neadaptuje, zajímá ho spíše narativní a stylistická rovina. Původní dokument se totiž nevěnuje striktně kriminalistickému pozadí, proti zvyklostem odhaluje i soukromí vyšetřovatelů. Nezkrotní na to jdou stejně a můžeme tedy mluvit o zvláštním druhu adaptace narativní koncepce. Právě v soukromém životě komisaře Billonga nakonec nalézáme emocionální jádro filmu. Ve vztahu otce a jeho synů, ve střetu generačních rozdílů, v citové odtažitosti muže stiženého vyšetřováním brutálních vražd. Film měl premiéru v sekci Čtrnáctideník tvůrců na festivalu v Cannes.

Stanislav Pecháč